Veronika Vondrášková na University of Tampere

No tak kde začít, nikdy jsem nebyla nějak extra dobrá v psaném vyjadřování, tak to prosím berte s rezervou, a pro pouhé shrnutí přeskočte na poslední odstavec. Možná se vám taky stalo, že jste kolem sebe slýchali převážně jen pozitivní ohlasy na Erasmus, moc jsem tomu nechtěla věřit, ale jo, je to pravda. Jediné, co mi při návratu domů běželo hlavou bylo, kéž bych se mohla vrátit zpátky. Když jsem se ptala ostatních, proč vlastně nechtějí jet někam na výměnu, většinou mi bylo odpovědí, že by jim bylo smutno, anebo že se bojí. Jako jo, ze začátku je to trochu těžký, chybí vám lidi, na které jste zvyklí, ale ti na vás těch pár měsíců počkají, a když ne tak aspoň víte, že vám za to nestojí. A hlavně si během svého pobytu najdete mnoho dalších lidí, kteří vám ty staré z části "nahradí". Pokud je začátek těžký, tak mi ale věřte, že konec je ještě horší. Když vidíte, jak se okolo vás všichni loučí a když vám v náručí brečí i dvoumetrový kluk, tak to vám prostě trhá srdce.

Co se týká Erasmu jako takového, tak je to rozhodně zkušenost, kterou ničím jiným nenahradíte a které rozhodně nebudete litovat. Pokud už víte, že někam jet chcete, tak vám radím začít co nejdříve se zařizováním všech dokumentů, co jsou spojené s naší domácí fakultou. V mém případě jsem si nebyla stoprocentně jistá, jestli někam odjedu ještě 14 dní před plánovaným odjezdem, přestože jsem zahraniční univerzitou byla přijata již od června. Tak si na to dejte bacha, ať nemáte stejný nervy jako jsem měla já. 

A čím mě Erasmus přesně obohatil a proč byste ho neměli vynechat ani vy? Zaprvé rozhodně soběstačnosti a zodpovědnosti, prostě když něco potřebujete, tak to musíte udělat rovnou, a ne to neustále odkládat, jelikož například Finové na takovéto chování zvědaví moc nejsou. Zadruhé asi vycházet s lidmi různých národností a kultur. Úplně si nemyslím, že bych s tím měla nějaký extra problém předtím, spíš jsem se naučila nedělat předčasné závěry, které jsou s určitými národnostmi spojeny.

Pokud jste již rozhodnutí, že chce někam vyjet, ale ještě si nejste jistí kam, tak vám rozhodně Finsko můžu jen doporučit. Snad více přátelská země (nejen) pro studenty ani neexistuje. Obědy za 2,60 a můžete si vzít jídla jen kolik chcete, je naprosto neskutečný, a není to jen ve školní menze, ale i v centru můžete najít restaurace, které nabízí oběd způsobem bufetu a za stejnou cenu. Vlastně skoro všude můžete požádat o studentskou slevu a bude vám vyhověno. Finsko není teda úplně nejlevnější zemí, ale když se trochu uskromníte, tak se to dá zvládnout. Mým vyvoleným městem bylo Tampere, které mě nějakým způsobem zaujalo hned na první dobrou a instinkt se očividně vyplatil. Jako typická městská holka jsem měla trochu obavu, že na mě bude třetí největší město Finska hodně malý, ale spíš je to opačně, kdy je Praha na mě teď až moc velká. Jít do školy/centra 30 minut (busem 10 min) namísto hodiny, na to si člověk rychle zvykne. Navíc hned za rohem máte přírodu, a když máte navíc možnost si za hubičku půjčit auto, tak se dostanete úplně mimo civilizaci. 

A jestli chcete vidět, že je možné, aby někde vše fungovalo bez problémů, tak je Finsko vaší cílovou zemí. Pro nikoho není nic problém, všichni vám pomůžou, a předsudek, že Finové jsou uzavření a nemluvní rozhodně neplatí. Navíc všichni mluví anglicky, a to i devadesátiletá babička, které když chcete pomoc s nákupem, na vás plynně anglicky vychrlí, že děkuje, ale že si musí udržovat kondičku. Všichni se vám budou snažit poradit, a to i přesto, že je přímo o pomoc nepožádáte, a čím víc na sever se dostanete, tak je to ještě více zřetelný. Tak příjemné lidi jako jsou v Laponsku jsem snad nikdy nepotkala, a jestli se rozhodnete pro jednu ze severských zemí, tak prostě musíte jet do Laponska. Naprosto nezapomenutelný zážitek, pro mě osobně nejkrásnější oblast, co jsem kdy navštívila. Polární záře, sobi, nádherná příroda, zima jako v mrazáku...prostě něco, co musíte zažít na vlastní kůži. Začíná to znít už trochu ohraně, jak je všechno úžasný a dokonalý, ale, co je pravda, je holt pravda. Abych ale řekla i negativa, tak pro mě bylo docela těžké se sžít s tamější tmou, kdy slunce vychází v deset a už zase ve tři zapadá. No a asi bych neměla opomenout ani školu, když jsem tam jela především kvůli studiu. Pro mě bylo studium tam o něco jednodušší (možná spíš zajímavější) než v Česku, hodně tomu pomohl celkový přístup profesorů (k výkladu látky, studentům apod.). Asi to bude také faktem, že tam má tato profese zcela jiné postavení, než je tomu u nás a podle toho to pak vypadá.

O tom, jak skvělý zážitek to byl, bych byla schopná napsat snad třicet stránek, ale abych to pro pohodlné čtenáře tak nějak shrnula, proč rozhodně vyjet na Erasmus (do Finska): naučíte se samostatnosti, zodpovědnosti, prohloubíte si angličtinu/naučíte se základy finštiny, poznáte nové lidi, naučíte se určitým způsobem vycházet s lidmi, kteří vám jsou nepříjemní, poznáte krásy přírody Finska, čistý vzduch a jestli máte s něčím zdravotní problém, tak ho tam rozhodně vyléčíte (já si třeba konečně vyléčila nevyléčitelný malíček), aspoň na chvíli budete mít možnost se dostat do země, kde jsou na sebe lidi milí a kde společnost funguje tak, jak by v ideálním případě měla... A zápory: vyšší ceny (Lidl to však jistí), od půlky listopadu v podstatě nevíte, jak opravdové světlo vypadá a párkrát se vám bude stýskat, toť vše.

Tak neváhejte a tu přihlášku si konečně podejte!