Adéla Houžvičková o Universidad de Granada a životě ve Španělsku
Za svůj život jsem prošla již výměnnými pobyty na základní škole v Dendermonde v Belgii a v Mosnangu ve Švýcarsku, na střední jsem vyjela poprvé na měsíc s programem Leonardo do Španělska, ale nikdy jsem si neuměla představit studium na zahraniční univerzitě. Říkala jsem si, že samotné studium na vysoké škole je něco, co spoustu lidí nezvládne, natož pak studovat v cizím jazyce a v mém případě v tom, který ovládám slaběji. Ale jsem člověk, který se nebojí zkoušet nové věci, protože všechno vždycky dopadne tak, že se to dá vyřešit. O to více ve věku, kdy nemáme na starosti nikoho, než jen sebe a každá zkušenost obohacuje.
Pro někoho kdo preferuje studium v angličtině a opravdu se chce posunout, měl by uvažovat spíše o severských státech. Rozhodně ale nechci hanit úroveň studia ve Španělsku jako takového. Já se rozhodla prohloubit znalosti ze španělštiny, jelikož je to můj druhý, tedy slabší jazyk.
Co čekat od Španělska?
Španělé jsou prostě pohodlní, mají svůj život, který se motá kolem rodiny, jídla a pití, zpěvu a tance. Takže dokonce i ti co mají akademicky prokázanou úroveň angličtiny B2, tento jazyk nepoužívají, není pro ně komfortní a Španělé hold to co pro ně není příjemné, nedělají. Na úřadech či ve školní administrativě je běžné, že pokud s Vámi budou mluvit anglicky, bude to vypadat, jako kdyby měli zmatek v dokumentech, vůbec o Vás nevedli informace nebo Vás pozvou "mañana", jelikož hold na vše potřebují víc času. Zaručený recept jak alespoň trochu rozbít bariéru je přinejmenším přijít s úsměvem od ucha k uchu a pozdravit "Hola", přestože zbytek konverzace bude probíhat v angličtině. Španělé rádi vidí zájem o jejich kulturu. Pochválením kuchyně nebo města si ještě přilepšíte. Studenti, kteří mluví španělsky, nebudou mít problém, Španělé jsou přátelští, upovídaní, všechno je zajímá a jsou schopni Vás pozvat na paellu k sobě domů v den kdy Vás potkali na ulici. Jediný klíč, který jsem zpozorovala, je úsměv.
Co se týče univerzit, právě kvůli osobnímu přístupu a dbaní na kvalitu doporučuji menší univerzity, nebo univerzity s tradicí, jako je Granada nebo Salamanca. Univerzity v Madridu a Barceloně jsou více masové a Erasmus studenty mnohdy nechávají žít, jak se jim zlíbí, což ale nevede k moc zásadnímu pokroku ve studiu. Navíc španělské univerzity nenabízejí tolik předmětů v angličtině.
Další věc, se kterou musí zájemce o studium ve Španělsku počítat je existence dialektů. Čistou španělštinou na Vás budou mluvit v Madridu či obecně v centru Španělska, nejhůře se rozumí obyvatelům z País Vasco, Galície a Katalánska. V dialektu se vyučuje na požádání, pouze v Katalánsku jsou některé předměty povinné absolvovat v katalánštině. V oblasti Andaluzie se vyučuje ve standardní španělštině, ale s přízvukem. Ten mnohdy dělá problém i studentům z ostatních oblastí Španělska. Pro příklad, v Andaluzii se nepoužívá plural, dvě se neřekne "dos" ale pouze "do", mnohdy se zkracují celá slova. Například Granada je podle místních "Graná", klasická otázka kolik je hodin "Que hora es?" Se zkracuje na: "Corae?"
A konečně se dostávám k mojí lásce na celý život, Univerzita v Granadě. Možná jsem moc optimistická, ale nepotkala jsem se s žádným problémem, všichni jsou nápomocní, jak učitelé (ti nám mimochodem první den řekli, že jsou našimi rodiči pro následující půlrok), tak místní studenti, kteří se neváhají zapojit do skupinových projektů s lidmi z Erasmu. Studium není snadné, očekává hodně četby i ve starší španělštině, hodně esejí a projektů během semestru, ale i prezentace výsledků analýz před ostatními studenty a jejich obhájení a nakonec samotné zkoušky, ke kterým jsem ještě nedošla, jelikož je teprve listopad, ale s tím nadšením a láskou, kterou jsem si k univerzitě a městu celému vybudovala, jsem se rozhodla studium na Erasmu prodloužit. Kantoři zde sice vše vysvětlují hodně podrobně, mnohdy jako na střední, ale jejich nadšení a příklady z praxe dokážou udržet pozornost všech studentů. Hodiny jsou formovány spíše jako praxe zasazená do teoretického kontextu. Kantor funguje jako uvaděč směru diskuze ale studenti hovoří převážnou část hodiny. Na fakultě politických věd a sociologie jsou vyučovací hodiny dvouhodinové, což ale není tak hrozné, jelikož studenti a někteří kantoři chodí o 30 min později a končí se dříve. Některé hodiny mám až do 22:00, jelikož ráno by tady nikdo nevstal a od 15:00 je siesta. Ať budou zkoušky jakkoli složité, zkušenost je to na celý život a já jsem za ní nesmírně vděčná. Díky evropské unii mají možnost vycestovat i studenti s omezenými prostředky a je škoda to nevyužít a nepřispět tak k možnosti získat lepší uplatnění a lepší život.
Pokud Vás zajímají ceny, v Granadě se dá sehnat ubytování do 200 eur se vším všudy. Já bydlím se dvěma španěly, platím 170 eur a mám pokoj s manželskou postelí, v dobré čtvrti, 12 min od fakulty. Levného bydlení je ale málo, a pokud chcete bydlet s ostatními Erasmáky na koleji, (což nedoporučuji, protože se nezdokonalíte v jazyce a nepoznáte místní kulturu) připlatíte si cca 100 eur. Cena potravin je přibližně stejná jako v Praze a to i v restauracích. Levná varianta je tapas, za cca 2,3 eura dostanete pití a malou porci jídla. V zimě se dá na Sierra Nevadě lyžovat, je to cca 30 minut od Granady, stejná doba je to i na pláž Almuňecar. Granada má letiště, ale přímé spoje do Prahy jsou pouze z Malagy, která je vzdálená cca hodinku a čtvrt od Granady. Nejlevnější variantou cestování do ostatních měst je pomocí aplikace Amovens, která funguje na principu spolujízdy, ale neúčtuje si provizi jako třeba Blablacar. Vlaky jsou drahé, prý kvůli hornatému povrchu a ceně výstavby tratí. Práce při studiu se zde sehnat dá, ale vzhledem k nezaměstnanosti se musí počítat s tím, že to nebude práce lukrativní, ale spíše něco jako sevírka, pošťák. Doporučuji seznámit se s místními, například o vyučovacích hodinách, jelikož Vám ukážou ty nejlepší místa a hlavně získáte kontakty do budoucna, či dokonce přátelé na celý život. Pracovní potenciál pro nás tu vidím zejména v obchodu s Českem. Hodně našich firem má zájem o prohloubení trhu se Španělskem, ale nemá zaměstnance, co hovoří španělsky. (Vlastní zkušenost)
Tato země je skvělá v tom, že pro člověka mluvícího španělsky se stane rychle domovem. Místní Vás do lokálního života prostě vtáhnou. Není den, kdy by mne na ulici nepozdravilo pár sousedů s úsměvem na tváři, kdy by kolem mne neprošel někdo zpívajíc flamenco, kdy by alespoň na hodinku nevyšlo slunce a nezavoněl marocký čaj a dýmka z některé z teterií, které jsou přítomné v celé Granadě. Není den, kdy bych se probudila s pocitem, že sem nepatřím. Ta záře majestátné Alhambry při západu slunce v pozadí pohoří Sierra Nevada pokryté sněhem a o 40 km dál písečné pláže a plantáže s mangy, avokády a chirimoyas, člověk si připadá, že nemůže být nic krásnějšího. Rudá granátová jablka, která prezentují Granadu jako temperament, vášeň, krev a španělskost, pomerančové aleje podél cest a nespočet barů a restaurací, kde i v zimě posedávají všichni venku vytleskávajíc flamenco, to je to pravé Španělsko. Granada je jedinečné město spojující orientální kulturu arabů, španělských katolíků a cikánů, kteří zde žijí v udivujícím smíru bok po bohu. V době, kdy ostatní oblasti sužuje rasismus, homofobie a xenofobie. Granada je městem hippie mládeže, poutníků, milovníků flamenca a vyhlášených tapas a ostatně všech kdo sem zavítá. Do Granady se nelze nezamilovat, Granadu nelze opustit, alespoň ne v srdci. Zní to možná až přehnaně, ale zkuste se zeptat někoho z Granady. Tohle místo se vryje do srdce. Školní kapely zvané la Tuna jsou toho příkladem. Mladí španělé, které byste mnohdy nazvali drzými floutky, oblečou středověký oblek, navlečou šerpu se jménem univerzity a po večerech obráží tapas bary a restaurace zpívajíc staré písně o Granadě, lásce a přírodě, tak vážně a tak hrdě, že z toho jde mráz po zádech.
Španělsko možná není nejlepší zemí pro život vzhledem k ekonomické situaci, ale je nejlepší zemí pro to, naučit se žít. A co je to nejlepší na tom, žít v cizině? Naučit se toleranci, jazyku, naučit se milovat svou vlastní zemi ale i ty ostatní, naučit se být hrdý na svůj původ, přijít na to, jak moc si jsme podobní a zároveň odlišní a že to je na tom to úžasné.
Žijeme na jednom kontinentě, rozdělení různými hranicemi, jazykem, kulturou, ale jsme spolu, jsme stejní, jsme živé bytosti, černí, bílý, žlutí, rostliny i zvířata. To nejkrásnější, co mě Granada naučila, je nedělat rozdíly. Začala jsem tu pracovat jako dobrovolnice v nemocnici a v kavárně pro lidi bez domova a vidím, že dát lásku může změnit život jednoho, ale může změnit život mnohých. Láska má mnoho podob a jedna z nich je i láska k místu, kde se cítím být sama sebou, ke Granadě.
Pokud zvažujete studium ve Španělsku, neváhejte mne kontaktovat, mám přátelé více méně ve všech městech, navíc jak jsem již řekla, španělé jsou přátelští, jistě Vám rádi pomůžou, dám Vám kontakt, pokud nebudu schopna sama pomoci. Pište na adela.houzvickova@seznam.cz.